Co jsou hlasové prvky řeči a jak se mohou lišit

Hlasové prvky řeči ukazují, jak je sdělení podáno, nejen co je řečeno. Stejná věta může znít zdvořile, rozzlobeně, klidně nebo třeba jako příkaz. Mezi hlasové prvky řeči patří:

Výška hlasu: Jak hlubokým nebo vysokým hlasem mluvíme.

• Vysoký hlas: Může naznačovat stres, úzkost nebo nejistotu.
• Hluboký hlas: Často zní klidně a sebejistě, ale může působit nezaujatě.

Tempo řeči: Jak rychle mluvíme.

• Rychlé tempo: Může vyjadřovat energii a nadšení, ale také nervozitu.
• Pomalé tempo: Působí klidně a přesvědčivě, vzbuzuje respekt, ale je-li příliš pomalé, vyznívá jako nezájem.

Hlasitost řeči: Jak hlasitě mluvíme.

• Potichu: Tichý hlas může působit klidně a sebevědomě, ale pokud mluví někdo příliš potichu, vnímáme to naopak jako nejistotu. 
• Hlasitě: Hlasitý hlas může působit sebejistě a rozhodně, přílišná hlasitost ale může znít agresivně.

Intonace: Jak měníme melodii řeči.

• Klesající intonace: Zní sebevědomě, často se používá pro tvrzení nebo instrukce.
• Stoupající intonace: Vyjadřuje otázku nebo značí nejistotu.

Důraz: Jak zdůrazňujeme různá slova, měníme tak význam věty.

• Ty bys to uměl zařídit? (důraz na schopnost / zda je schopen to udělat)
• Ty bys to uměl zařídit? (důraz na to, kdo by to měl udělat)

Proč je důležité vnímat způsob, jakým druhý mluví

Jako příklad si uveďme větu: „Mohla bys mi ten úkol odevzdat do zítřka?“

Aniž bychom měnili slova, může věta vyznít různě podle toho, jak ji vyslovíme. To, jak něco říkáme, má často větší váhu než to, co říkáme. Tato jednoduchá věta může pak být vyslovena a vyznít:

• pozitivně: Vnímáme, že uděláme druhému laskavost, když úkol stihneme do zítra.
• podrážděně: Vnímáme nervozitu druhého, že úkol už měl být hotový dnes nebo dřív.
• uvolněně: Vnímáme, že by bylo skvělé mít úkol hotový do zítřka, ale může to být i později.
•  direktivně: Vnímáme tlak. Ve skutečnosti nejde o otázku, ale o rozkaz.

Porozumění způsobu, jak nám druhý něco říká, nám pomáhá rozpoznat jeho komunikační záměr.

Jak rozpoznat hlasové prvky řeči a porozumět jim

Emoce: Z různých hlasových prvků řeči můžeme zjistit, jaké emoce druhý prožívá. Může to být například:

• Hněv: Když někdo mluví hodně hlasitě, odměřeně a stroze, může to znamenat, že je rozzlobený.
• Úzkost: Mluví-li někdo vysokým hlasem, rychle nebo přerušovaně, lze vycítit úzkost.
• Sebejistota: Pokud někdo mluví konstantním tempem a středně hlasitě, může to být známka sebedůvěry.
• Nadšení: Hlasitější projev a rychlé tempo řeči můžeme zaznamenat u někoho nadšeného.
• Pochybnosti: Mluví-li někdo potichu, pomaleji a s přestávkami, lze vyčíst nejistotu.

Komunikační záměr: Ze způsobu, jakým druhý mluví, můžeme odvodit i jeho komunikační záměr. Například:

• Instrukce mívají klesající intonaci.
• Otázky mívají stoupající intonaci.
• Výzva k zapojení do diskuze mívá klesající a následně stoupající intonaci.

Existuje mnoho různých kombinací pěti hlasových prvků řeči (výška hlasu, tempo řeči, hlasitost řeči, intonace, důraz). Proto stojí za to věnovat tomuto kroku pozornost a čas a při naslouchání se cíleně zaměřit na pozorné a soustředěné určování jednotlivých výše zmíněných hlasových prvků řeči.